LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
Skrze mléčné sklo není vidět, co baňky skrývají. Přichází na řadu světlo, které sklo prosvětlí a objeví se na něm stínohra, zapříčiněna dosud neviděnou vnitřní konstrukcí.
Světlo je tu metaforou pro poznání. První potemnělý dojem může být často zcestný, neúplný, zahalený tajemstvím. Poznávání nás vede k odhalení skrytých stínů a obrazů. Výsledná scenérie je v převážné většině mnohem různorodější a barevnější než jsme si troufli představit.
Fotografie: Julie Hojdová